
V Kotcích 12
110 00 Praha 1
” Cena Ď je od první chvíle, kdy jsem se o ní v roce 2009 dověděl, součástí mého života a to doslova.”
Spolupráce s malířem Martinem Vavrysem začala zdánlivě obyčejně – jedním obědem během festivalu. Na podzim roku 2009 byl pořadatel ceny Ď Richard Langer pozván s tehdy čtrnáctiletou dcerou Markétkou moderovat Filmový a televizní festival Oty Hofmana v Ostrově. V Domě kultury zašli společně do místního „T-klubu“ na oběd, kde se jich ujal majitel Honza Jabůrek. Když zjistil, že Markétka je celiak, ochotně pro ni mimo jídelní lístek vymýšlel speciální jídla, aby se necítila omezená.
Uprostřed této klidné chvíle přistoupil k jejich stolu nenápadný mladý muž a požádal, zda si může pověsit obraz. „To máte krásné povolání, věšet obrazy. To někdo dělá práci, při níž se nesetkává s krásnými předměty jako vy! To máte štěstí!“ poznamenal Richard. „Kdo to maloval?“ zeptal se vzápětí. „No, já…“ odpověděl mladý muž. Tak se seznámili – a jak se později ukázalo, pro obě rodiny osudově. Oním mužem byl malíř Martin Vavrys. Honza Jabůrek, který je dlouholetým přítelem rodiny Vavrysových (nejen Martina, ale i jeho matky malířky Marty a otce akademického malíře Pavla Vavryse) jej tehdy přemluvil k výstavě v Ostrově. Ta sice dopadla dobře i obchodně, ale především odstartovala osobní vztahy, které postupně přerostly v přátelství.
O několik měsíců později pozval Richard Martina do Prahy na „40h nonstop talk show“ v Trmalově vile, jako jednoho z devadesáti hostů. Během rozhovoru oba zjistili, že sdílejí podobný pohled na svět, a jejich rodiny se začaly pravidelně setkávat. Z těchto setkání postupně vzniklo i propojení s cenou Ď. V roce 2010 Martin Vavrys vytvořil k jejímu desátému ročníku logo ceny Ď – letící písmeno Ď. Stejně nezištně se Martin zapojil i ve chvíli, kdy od 11. ročníku přibyla krajská předkola s vazbou na závěrečné hlavní ocenění GRAND PRIX Ď, nově pojaté jako obraz. Od té doby tyto obrazy každoročně maluje, vždy s originálně zakomponovaným logem letícího písmene Ď.
Postupně se spolupráce prohlubovala a přerůstala rámec umění. Stala se nejen uměleckým, ale i osobním příběhem, který vyústil v rodinné propojení – dcera Richarda Langera Markéta a Martin Vavrys se vzali, založili rodinu a dnes společně vychovávají své děti v prostředí, kde se přirozeně prolíná umění i cena Ď.
Podpora trvá od roku 2009 dosud.
Po ceně Ď 2010 ve Stavovském divadle se konalo setkání partnerů projektu v nedaleké Galerii Vavrys. Účastnili se ho také moji rodiče, Olga a Richard. Táta, který se nedožil toho, aby věděl, že Markétka a Martin spolu budou žít a přivedou na svět tři děti, tehdy pozoroval Martina. Po chvíli se ke mně naklonil a řekl: „Podívej, z toho Martina poctivost jenom čiší.“
Jsem rád, že mu – aniž mohl cokoli tušit – udělil tento „morální kredit“, který vnímám jako určité požehnání. A dodávám, že ač je Martin velmi žádaný a úspěšný malíř, zachovává si obyčejnou lidskou pokoru. Není bohémem, ale pracovitým řemeslníkem – člověkem, který umí namalovat obraz, svařit sochu, položit podlahu i opravit staré hodiny. Na nic si nehraje. Prioritou je pro něj rodina, láska, práce, vlastenectví a samozřejmě Stará Praha, kde žije a tvoří.
Dnes je Martin v mém srdci stejně pevně jako Markétka.




ŽE TO CO DĚLÁ MÁ SMYSL!
Nominace zabere jen pár minut, stačí pár vět